Clea z Baldoufa
Tak to jsem já, Clea z Baldoufa. Pokaždé, když se dostanu na net, tak se vám pokusím povědět všechno, co se mi přihodilo. Je toho docela dost, víte? Na to, že je mi zrovna 13 týdnů. Takže sem občas nezapomeňte mrknout, aby Vám nic z mýho psího života neuniklo.
Velký pyrenejský pes – jako moji předci, víte - pochází z Pyrenejí v Baskicku, které leží mezi Španělskem a Francií. Jako u původu Basků je přesný původ našeho plemene neznámý, ale dle teorie prý všici vědí, že jak Baskové, tak my, jejich nádherní psi, pocházíme ze středního východu a že jsme přišli na západní pobřeží Středozemního moře s Féničany.
Člověka jsme si našli a on nás už před mnoha, mnoha staletími. Naše, teda pyrenejské, fyzické a mentální vlastnosti se během vývoje téměř nezměnily, to znamená, že jsme pořád stejní, ha-ha. Jsme taky jedno z plemen bez dochovaného předka, což nám teda vůbec nevadí. Ale víte co se předpokládá? Že pyrenejská krev ovlivnila moderní plemena jako je novofounlandský pes a bernardýn. Ovšem to je pouze domněnka. Ale my víme svý, že jo?
A teď trochu historie, ať víte, jak jsme populární, co jsme dělali a děláme a kde nás můžete potkat. :-)
Takže především jsme pastevečtí a hlídací psi. Víte, že stejně jako v 16. století, i dnes strážíme baskické ovce v horách? Ale o tom vám víc řeknu až o pár řádků níž, teď se pochlubím známostmi s historickými celebritami, chcete?
Představte si, že v 17. století jsme se my, překrásní horští psi, stali populárním u francouzského dvora! Dokonce samotný král Ludvík XIV z nás učinil oficiálního dvorního psa. Hlídali jsme předrevoluční hrad ve Francii a stýkali se s lordy a dámami francouzského dvora v době jejího rozkvětu. A vůbec, my byli teda dost oblíbení u hodně královských dvorů, což dokazuje i skutečnost, že jak královna Marie Antoinette, tak královna Victoria nás vlastnily.
Víte, pro nás je typické chovat se přirozeně jak v atmosféře výsostného luxusu, tak na prahu chalupy vysoko v horách, kde na nás čeká těžká práce, extrémní počasí a neadekvátní dieta. Tam, vysoko v horách, nám farmáři říkají "rohožkový pes", cheché.
Cesta do Ameriky:
No nedivte se, našli jsme si svou cestu do Nového světa a to už na počátku 16. století. První zmínka o našem druhu ve Spojených státech pochází z roku 1815. V roce 1824 generál Lafayette poslal dva moje příbuzné psy svému příteli do Spojených států.
V roce 1885 byl první pyrenejský horský pes zaregistrován a vystavován v Anglii. V roce 1907 byl ve Francii založen klub na podporu našeho plemene a jeho zachování. Do roku 1907 jsme byli pouze pracovními psy či druhy svého páníčka. Tak se stalo, že jsme byli poprvé ve Francii uznáni na výstavě. V roce 1911 nám prezident Francouzské republiky udělil titul francouzský šampion Porthos tedy "nejkrásnější pes Francie". Hezký, co? Do roku 1931 jsme byli dopravováni na americké pobřeží jen za účelem chovatelským a v roce 1932 Urdos de Soum nás ukázal poprvé na výstavě Východního kynologického klubu v Bostonu. V roce 1933 Americký kynologický klub uznal Velkého pyrenejského psa za čisté plemeno a tímto jsme se v Americe etablovali.
V té době však nemělo naše plemeno daleko ke svému zániku! Podmínky během druhé světové války v Evropě a Anglii zničily mnoho nejlepších psů a tedy i skutečně vynikající představitele plemene. Úsilí pana Francise V. Cranea, který importoval většinu prvních psů, poskytl našemu plemenu atmosféru, ve které mohlo vzkvétat a prosperovat. Všichni ti oddaní velkému pyrenejskému psu se na toto úsilí pana a paní Craneových dívají s upřímnou vděčností, protože bez nich by bylo mnoho dobrých potomků našeho plemene dnes ztraceno a my bychom nebyli jistě v takové oblibě jako dnes. Pan a paní Craneovi v Americe a paní Jeanne Harper Trois Fontaines v Anglii doslova zachránili plemeno před vyhynutím během obtížných let války. Počínaje druhou světovou válkou význačný počet psů zdomácněl v Kanadě, Spojených státech, jižní Americe a Evropě. Rozšiřujeme se do celého světa a dostává se nám nového uznání. V roce 1947 se Champion Cote de Neige Symphonie stal prvním velkým pyrenejským psem amerického původu, který zvítězil jako nejlepší. Dnes je velký pyrenejský pes v Americe a Anglii vlastně druhem a rodinným psem. Snad jen pár z nás se účastní výstav, ale v celých Spojených státech jsme důležitými a milovanými členy rodiny.
V roce 1885 byl první pyrenejský horský pes zaregistrován a vystavován v Anglii. V roce 1907 byl ve Francii založen klub na podporu našeho plemene a jeho zachování. Do roku 1907 jsme byli pouze pracovními psy či druhy svého páníčka. Tak se stalo, že jsme byli poprvé ve Francii uznáni na výstavě. V roce 1911 nám prezident Francouzské republiky udělil titul francouzský šampion Porthos tedy "nejkrásnější pes Francie". Hezký, co? Do roku 1931 jsme byli dopravováni na americké pobřeží jen za účelem chovatelským a v roce 1932 Urdos de Soum nás ukázal poprvé na výstavě Východního kynologického klubu v Bostonu. V roce 1933 Americký kynologický klub uznal Velkého pyrenejského psa za čisté plemeno a tímto jsme se v Americe etablovali.
V té době však nemělo naše plemeno daleko ke svému zániku! Podmínky během druhé světové války v Evropě a Anglii zničily mnoho nejlepších psů a tedy i skutečně vynikající představitele plemene. Úsilí pana Francise V. Cranea, který importoval většinu prvních psů, poskytl našemu plemenu atmosféru, ve které mohlo vzkvétat a prosperovat. Všichni ti oddaní velkému pyrenejskému psu se na toto úsilí pana a paní Craneových dívají s upřímnou vděčností, protože bez nich by bylo mnoho dobrých potomků našeho plemene dnes ztraceno a my bychom nebyli jistě v takové oblibě jako dnes. Pan a paní Craneovi v Americe a paní Jeanne Harper Trois Fontaines v Anglii doslova zachránili plemeno před vyhynutím během obtížných let války. Počínaje druhou světovou válkou význačný počet psů zdomácněl v Kanadě, Spojených státech, jižní Americe a Evropě. Rozšiřujeme se do celého světa a dostává se nám nového uznání. V roce 1947 se Champion Cote de Neige Symphonie stal prvním velkým pyrenejským psem amerického původu, který zvítězil jako nejlepší. Dnes je velký pyrenejský pes v Americe a Anglii vlastně druhem a rodinným psem. Snad jen pár z nás se účastní výstav, ale v celých Spojených státech jsme důležitými a milovanými členy rodiny.
O naší rase:
Možná by bylo složité pro průměrného majitele pyrenejského psa, který sleduje hodného rodinného mazlíčka, jak spí v obýváku, si uvědomit, že naši vzdálení příbuzní žijí v Pyrenejích a na krku mají kovový obojek s hroty. Tento obojek nám poskytuje jakousi ochranu před medvědy a vlky, když jsme povoláni, abychom bránili stáda svého pána.
Nádherná srst, kterou tolik lidí obdivuje, nás chrání nejen proti nepříznivých vlivům, ale také proti zubům a drápům nebezpečných dravců. Naše masivní čelisti a dobré zuby, tak jemné při hře, mohou být problémem pro nepřítele, vrr! To dokazuje mnoho psů naší rasy ve Spojených státech, kteří se instinktivně vrátili ke své přirozené práci a užitečnosti. Bez předchozího tréninku brání stáda krav a velká stáda ovcí před nepřáteli. Existuje nekonečný počet historek od jejich majitelů, týkající se činů neuvěřitelné odvahy, kdy stáda byla ohrožována rysy, kojoty či medvědy. Jsme -li ve vhodném prostředí, nepotřebujeme žádný trénink, abychom se vrátili ke své přirozené roli strážce a abychom ukázali kvality, pro které požíváme vážnosti po staletí.
Jsme bojovníci, soustředění a vytrvalí pracanti, neznáme hranice a akceptujeme bolest a těžkou dřinu s takovou hrdostí, s jakou přijímáme luxus. My, pyrenejští psi, jsme snad jediní psi, kteří mají přirozený smysl pro zodpovědnost a pro které neexistují hranice, když dojde na jejich rodinu či stádo.
Jsme schopni žít šťastně v jakémkoli prostředí či klimatu. Přizpůsobíme se jakékoli teplotě, domovu či atmosféře. Tuto vlastnost dokazuje několik členů našeho plemene, kteří jsou téměř v každé zemi západní hemisféry, Evropě, Asii a Austrálii. Hodně z nás bylo vychováno a žilo dlouho a spokojeně v bytě ve velkoměstě. Mnoho předměstských domácností o nás tvrdí, že jsme vše, jen ne majetek komunity, a hodně dětí nás možná vnímá jako svého psa.
Jsme schopni žít šťastně v jakémkoli prostředí či klimatu. Přizpůsobíme se jakékoli teplotě, domovu či atmosféře. Tuto vlastnost dokazuje několik členů našeho plemene, kteří jsou téměř v každé zemi západní hemisféry, Evropě, Asii a Austrálii. Hodně z nás bylo vychováno a žilo dlouho a spokojeně v bytě ve velkoměstě. Mnoho předměstských domácností o nás tvrdí, že jsme vše, jen ne majetek komunity, a hodně dětí nás možná vnímá jako svého psa.
Vysoko ve Skalistých horách možná potkáte pyrenejského psa, jak nese batoh myslivci a na pláních na západě Spojených států bude možná dohlížet na ranči na více než jedno stádo. Taky ho možná spatříte, jak šťastně žije v armádě v Mexico City, Teheránu nebo Tokiu. Na Aleutských ostrovech je pro americkou armádu neocenitelný pro přepravu. Protože pocházíme z mírného pásma, jsme schopni se přizpůsobit horku i zimě. Metabolismus a tělesnou teplotu máme nižší než u jiných plemen.
Vaše Clea
(Převzato z http://pyrenejsky-pes.ic.cz/texty/povidka_2.php)
